The Lady in the Lake (Dáma v jezeře)
The Lady in the Lake
(Dáma v jezeře)
Autor: David Daniells in York, North Yorkshire, United Kingdom
Jde o projekt typu HitHit, skupinové financování archeologického průzkumu za použití přístrojů s cílem nalézt potopený letoun Supermarine Spitfire zvaný The Lady of the Lake. Cílem je vybrat 5 500 liber (v kurzu k 12. 10. cca 155 000 Kč).
Pokud potřebujete pomoct se zaplacením, návod najdete dole na stránce. Aktuální kurz libry je něco přes 28 Kč.
Přeložený text projektu
Poslání
Již mnoho let se s různými skupinami a jednotlivci zabývám výzkumem, obnovou a restaurováním letounů Spitfire. Některé z nich nyní létají, některé jsou v rekonstrukci a některé čekají, až na ně přijde řada. Jeden, pravděpodobně poslední ve Velké Británii, zůstává na místě, kde spočinul. Jedná se o Spitfire Mk.Vb (AD377), o němž je známo, že nuceně přistál v Norfolk Broads. Proběhlo několik pokusů o jeho nalezení.
Historické prameny jsou zmatené a rozporuplné, očití svědci již dávno nežijí. Nicméně díky podrobnému zkoumání všech zbylých dokumentů, trpělivému rozplétání sítě, pečlivé rekonstrukci okolností a šťastné náhodě se domnívám, že vím, kde naše Lady of the Lake trpělivě čeká na záchranu. Musím ocenit roli internetu, bohatého zdroje informací. Nepřehlédněte! Jde o ranou verzi Spitfiru s bohatou operační historií a jejím posledním pilotem je český válečný hrdina s příběhem hodným hollywoodského filmu.
Potřebujeme vaši pomoc!
Projekt dospěl do fáze, kdy je třeba prokázat, že vytipované místo je skutečně místem, kde letadlo leží. Jde o 4 až 6 stop vody se silnou vrstvou tekutého bahna a naplavenin nad jílovým podložím. Bude zapotřebí provést kompletní elektronický průzkum, aby bylo možné letadlo přesně lokalizovat a získat představu o rozsahu a rozmístění trosek. Povzbudivé je, že oblast je malá, letadlo by mělo být dobře zachovalé a snad bude vypadat jako na obrázku níže.
Majitelé pozemku projekt podporují a Ministerstvo obrany uvedlo, že v případě úspěchu projektu vydá povolení k vyzvednutí. Společnost Landscope Engineering nabídla za komplexní průzkum lodí a dronem přibližně 5 500 liber.
Dobré vědět:
Pokud se požadovaná částka nevybere, bude vše, co se vybere, věnováno organizaci R.A.F.A. https://rafa.org.uk/. Pokud bude požadovaná částka překročena, bude zůstatek převeden do další fáze, kterou bude vyzvednutí AD377. Nebude to snadné, to není nikdy. V případě, že by se ukázalo, že projekt není možné dále realizovat, bude veškerý zbývající zůstatek věnován organizaci R.A.F.A.
* Všichni přispěvatelé, pokud se nerozhodnou jinak, budou zapsáni do registru podporovatelů, který bude provázet projekt a letoun, ať už se dostaneme jakkoli daleko.
* Vezměte prosím na vědomí, že jsem soukromá osoba, nikoliv firma, ani to nedělám za účelem zisku. Doposud jsem si výzkum, cestu atd. platil z vlastní kapsy, ale tato další fáze je mimo mé možnosti. Dělám to z úcty a vděčnosti k mužům a ženám, kteří za nás bojovali na život a na smrt, bez nichž by tu dnes nikdo z nás nebyl a neužíval si života ve svobodě. S pomocí podobně smýšlejících lidí se snažíme, aby se na ně nezapomnělo. "THEY GAVE THEIR TODAY FOR OUR TOMORROW" (Obětovali svůj dnešek pro náš zítřek.)
Dáma v jezeře
1. dubna 1942. Letecký důstojník Rudolf Borovec, český občan sloužící u 19sq RAF se základnou v Ludhamu v Norfolku, se po cvičení perutě vrací na základnu. Ve řadě Spitfirů provádějících přiblížení na přistání v zatáčce, které je nezbytné pro výhled přes dlouhou příď letounu, sleduje vedoucí letoun, a když vidí, že přistává, provádí poslední kontrolu. Ludham je plný Spitfirů - kromě jeho vlastní tříčlenné Černé sekce je na nebi pět dalších Spitfirů a vyplatí se dávat pozor.
Od západu se blíží dešťová přeháňka a piloti se nemohou dočkat, až se dostanou na zem, než přijde déšť a prudký vítr. Když je ve výšce 300 stop, připraven na přistání, s vysunutým podvozkem a klapkami, se zprava objevuje další Spitfire a bez okamžité akce by došlo ke srážce. Nakloní se doprava, aby se dostal za druhý Spitfire, a chystá se na další stoupání a pak opětovnou přípravu na přistání. Jde o nepříjemný a znepokojivý incident a Borovec, pravděpodobně za doprovodu vybraných českých invektiv, bere za plyn motoru Merlin 45, aby se vznesl pryč. Avšak místo silného řevu a rychlého výkonu se motor náhle zastaví...
Je možné, že Borovec nechal motor při klesání do Ludhamu přechladit, což je u pístových leteckých motorů běžným jevem. Letoun rovněž nedávno strávil po letecké nehodě delší dobu v dílnách, možná to s tím také nějak souviselo. Ať už to bylo jakkoli, teď nebyl čas to řešit. Se zastavenou nebo roztočenou vrtulí, spuštěným podvozkem a klapkami měl Spitfire špatný klouzavý úhel. Za těchto okolností už nejeden vystresovaný pilot nezvládl manévr a došlo ke katastrofě. V této situaci je především potřeba udržovat rychlost letu, aby nedošlo k přetažení, pádu po křídle a stočení k zemi. Borovec byl zkušeným pilotem.
Udržoval letadlo v přímém směru, zvýšil rychlost na 120 km/h pro co nejlepší klouzavost a rychle se pokusil znovu spustit motor. Ve výšce necelých 300 stop však už bylo jen otázkou několika vteřin, než gravitace udělá své: utáhl si popruhy, zbavil se krytu kokpitu pro případ, že by se letadlo převrátilo a zůstal uvězněný uvnitř, a doufal v co nejhladší přílet na pevnou zem.
Je možné, že Borovce povzbudilo, když těsně před přistáním uviděl rovnou trávu. Ale ukázalo se, že tráva je jarní zelené rákosí jednoho z "jezer" v Norfolk Broads. Spitfire sjel do vody, utrhlo se mu levé křídlo, ulomil se ocas, vypadl motor a letadlo se usadilo na bahnitém dně jezera, šest stop pod hladinou.
V roce 1940, během bitvy o Británii, vyskočil člen posádky německého bombardéru s padákem ze svého letadla odsouzeného k záhubě, aby se na zemi ocitl v prasečím chlívku. Když se z něj vyhrabal, zcela pokrytý hnojem, oslovil své věznitele dokonalou angličtinou: "Zdá se, že jsem přišel ze sraček do sraček". Když Borovec vylézal ze svého rozbitého stroje, možná tyto pocity sdílel. Před pěti minutami snil o důstojnické jídelně, hrnku s čajem a cigaretě. Nyní, po náhlém šoku ve vzduchu, zběsilém pokusu o opětovné nastartování motoru a nečekaném a prudkém pádu do vody, přemýšlel, jak se dostane ven.
Na hladině jezera není v Norfolk Broads vidět nic jiného než rákosí, rozlehlá vodní plocha a nebe. Když vylezl z trosek a vlezl do vody, nenašel v tekutém bahně oporu a byl nucen ulomit kus křídla letadla a použít ho jako člun. Přišel déšť a vítr, který člunem pohnul, ale i tak trvalo půl hodiny, než se mu podařilo najít místo, kde by se mohl vyškrábat na břeh a proklestit si cestu k nedalekému domu, aby se zeptal nepochybně vyděšených obyvatel, zda může použít jejich telefon...
Po návratu do Ludhamu musel Borovec podat písemné hlášení a technický důstojník letky byl následujícího dne vyslán, aby prozkoumal škody. Hlásil, že letoun utrpěl katastrofální poškození a má utržené levé křídlo. Motor se utrhl i s motorovým ložem a ležel vrtulí dolů ve 4 stopách vody, ocasní část byla ulomená. Letadlo prohlásil za neopravitelné.
Okolnosti byly oznámeny ministerstvu, které nařídilo letoun zachránit a motor vrátit letce k prozkoumání, aby se zjistila příčina jeho zastavení a případně určila vina. Úkolem byla pověřena 54. jednotka údržby v Cambridgi, která brzy zjistila, že se to snáze řekne, než udělá. Místo bylo nepřístupné jinak než lodí, v blízkosti nebyla žádná skluzová dráha ani silnice. Letoun se nacházel ve 4 až 6 stopách vody a již se potápěl do tekutého bahna a naplavenin v hloubce 20 až 30 stop. Není divu, že se rozhodli, že to není proveditelné. Pět "kousků" Spitfiru, ocasní část a zadní část trupu, bylo vyzvednuto norfolkskou lodí a vyloženo u mostu Potter Heigham, kde si je RAF vyzvedlo. Bez motoru, který by bylo možné prozkoumat, byl Borovec zproštěn viny a případ byl uzavřen. Mezitím se letoun v Heigham Sound usadil ve svém bahnitém hrobě. V té době byla oblast soukromým pozemkem, téměř neobývaným, zejména v době války. Spitfire se usadil v tekutém bahně, potopil se z dohledu a nakonec i z paměti...
Letadlo
Vickers Armstrong Supermarine Spitfire Mk.Vb AD377
AD377 byl objednán jako Mk II a dokončen jako Mk Vb v továrně v Castle Bromwich, kde se dnes vyrábějí automobily Jaguar. Dne 23. října 1941 byl přidělen k No. 9 Maintenance Unit a odtud k 19. peruti v RAF Matlask, peruti Spitfire, která tehdy přešla na Vb. Tato peruť byla první, která v roce 1938 obdržela revoluční letoun Supermarine Spitfire a byla součástí 12. skupiny.
Během bitvy o Británii byla peruť v centru dění v Dunkerque a za celou dobu jí procházeli významné osobnosti včetně Douglase Badera. Koncem roku 1941 byla 19. sg, nyní na základně RAF v Ludhamu, pověřena ochranou lodní dopravy na východním pobřeží před útoky Luftwaffe. Od 2. listopadu 1941 až do svého zániku v dubnu 42 uskutečnila 77 operačních vzletů, často dvakrát denně, někdy i čtyřikrát. Ty se skládaly z hlídání konvojů, hlídkování, pronásledování, stíhacího krytí a průzkumu, často za špatného počasí a nízké výšce.
Na AD377 létalo několik pilotů, ale nejpravidelněji na ní létal Jaromír Peter Střihavka, český státní příslušník. Zdá se, že se skutečně stala "jeho" letounem, takže si lze představit jeho roztrpčení, když se po návratu z dovolené v dubnu 1942 dozvěděl, že se jeho oblíbený Spitfire ocitl na dně norfolkského jezera, a to rukou jeho krajana Rudolfa Borovce.
Pilot - Letecký důstojník Rudolf Borovec RAF 81885
Rudolf Borovec byl pozoruhodný muž s ještě pozoruhodnějším příběhem.
Narodil se v roce 1915 v Československu, létat začal ve Východočeském aeroklubu a uprostřed sílící bouře 2. světové války byl povolán do českého letectva, kde absolvoval kurz pro letecké důstojníky v záloze. Když Němci obsadili jeho vlast, přešel v srpnu 1939 do Polska, kde se připojil k české vojenské složce. Postup války vedl k jeho přesunu do Francie, kde absolvoval letecký střelecký a pilotní výcvik na stíhačkách Morane 406 u francouzského letectva. Ať se vydal kamkoli, zdálo se, že ho Němci pronásledují, a po pádu Francie byl evakuován do Anglie a přijat do dobrovolnické zálohy RAF.
Po výcviku v RAF Benson na letounech Fairey Battles byl vyslán k 6. operační výcvikové jednotce v Sutton Bridge v Lincolnshiru, kde absolvoval přeškolovací kurz na stíhačky Hawker Hurricane. Dne 19. února 1941 byl Rudolf přidělen k 601. peruti v Northoltu, kde létal s Hurricany při obraně Londýna a podpoře lodních konvojů. V květnu se 601. peruť přemístila do Manstonu, kde měla za úkol doprovázet bombardéry při denních letech nad okupovanou Francií.
V červnu 1941 si Borovec v rámci "odpočinku" od bojového létání zalétal jako navigační instruktor v Avro Ansonech v RAF Millom v Cumberlandu a poté byl vyslán do No 9 Air Gunners School v Llandwrogu ve Walesu, kde zalétával studenty v Armstrong Whitworth Whitley. V listopadu byl vyslán k No 55 Operational Training Unit na RAF Unsworth, kde učil studenty bojové taktice na Hawker Hurricanech.
V lednu 1942 se vrátil do první linie, byl vyslán k 19sq v Ludhamu na Spitfirech Vb, kde 1. dubna došlo k onomu jeho pádu do Norfolk Broads se Spitfirem AD377. Dne 9. května 1942 byl opět převelen, tentokrát ke slavné 310sq, rovněž vybavené Spitfiry Vb. 310sq byla první perutí RAF s posádkou tvořenou cizími státními příslušníky, v tomto případě Čechoslováky, a během Borovcova působení prožívala peruť hektické období. Borovec se zúčastnil neblaze proslulého vylodění v Dieppe, Spitfiry třistadesítky byly součástí leteckého krytí.
Peruť prováděla "Rhubarbs" - volné ofenzivní hlídky nad okupovanou Francií a "Circuses" - hromadné stíhací formace doprovázející bombardéry RAF a USAAF. Pravidelně byly prováděny průzkumy i hlídkování nad lodními konvoji a nakonec se peruť podílela na přípravách vylodění v Normandii a následné stíhací podpoře. Válka se začala obracet ve prospěch spojenců a Borovec zareagoval na výzvu českých exulantů, aby se připojili k jednotce formované v SSSR z českých občanů pro boj na sovětské frontě.
Dne 21. února 1944 se pod velením štábního kapitána Františka Fajtla vydala skupina českých pilotů z Glasgow do Port Saidu v Egyptě. Borovec cestoval po zemi přes Sýrii, Irák a Teherán, odkud byl letecky přepraven do Moskvy. 122 českých pilotů bylo zformováno do 1. československého samostatného stíhacího pluku, létali na stíhacích letounech Lavočkin LA-5.
V srpnu 1944 došlo ke Slovenskému národnímu povstání proti Němcům a oddíl 21 Lavočkinů a pilotů se přepravil na Slovensko, kde se brzy dostal do lítého boje s Němci. Oddíl však byl přetížen a měl málo zdrojů, a když byl Rudolfův letoun poškozen pozemní palbou a zničen při nuceném přistání, neměl za něj náhradu a on trávil čas prací pro sovětskou předsunutou jednotku, která řídila pozemní útoky proti Wehrmachtu.
Následně se vrátil do boje a odlétal desítky pozemních útoků v náročných podmínkách, bez řádné podpory, náhradních dílů a servisu. Povstání bylo postupně potlačováno a slovenská enkláva se zmenšovala do té míry, že byly letecké operace neudržitelné. Zbývajících 12 letounů LA-5 bylo nuceno Slovensko opustit, ale letoun Rudolfova nadřízeného důstojníka při startu havaroval a Borovec se tedy vzdal vlastního letounu a zůstal na místě. Nezbývalo mu nic jiného, než se připojit k ustupujícím povstalcům, kteří mířili do nehostinných hor, aby pokračovali v boji jako partyzáni.
Dne 9. listopadu 1944 se ve sněhové vánici přiblížili příslušníci jeho jednotky, 2. československého parašutistického pluku, k německému pojízdnému radiovozu poblíž Soliska v naději, že získají součástky k vysílačkám. Když se k němu přiblížili, ozvala se z vozidla salva výstřelů a Rudolf Borovec padl mrtev.